Josef Fanta

Edice Osudy, Radioservis 2020, 220 s.

Prof. Ing. Josef Fanta, CSc. (nar. 1931) uvádí svoji knihu pamětí Ovidiovým výrokem: „Vydrž a zůstaň pevný: přežils již horší.“ Vystihuje nejlépe jeho přístup k životu stejně jako motto „Cokoli děláš, dělej dobře a uvažuj o konci.“ Výjimečná biografie představuje příběh legendy a vizionáře evropského lesnictví a ekologie krajiny na cestě z Krkonoš do Nizozemí a zpět.

V roce 2010, po návratu z Nizozemí, kde Josef Fanta prožil přes třicet let, ho Vladimíra Bezdíčková, redaktorka Českého rozhlasu Vltava, vybídla k vyprávění o zkušenostech z pobytu v zahraničí a pohledu na dění v České republice po roce 1989. Po úspěšném desetidílném vysílání následovala nabídka Radioservisu vydat paměti knižně. Díky tomu máme možnost poznat neobyčejný život skromného, vzácného muže, jenž i v tvrdých zkouškách „musel obstát, zůstat sám sebou, nenechat se zmanipulovat. Byla to dobrá příležitost naučit se myslet kriticky a v souvislostech a touto cestou se dobývat pravdy. Prostě jít svým životem svou vlastní cestou i necestou. Myslím, že to byla dobrá škola. Celý život se bylo co učit.“   

Josef Fanta vypráví poutavě a znovuprožívá chvíle šťastné, nepříznivé i zásadní, osudové.  S láskou vzpomíná na dětství a milující rodiče, kteří mu poskytli příklad soudržného, klidného a vyrovnaného soužití. Důležitým obdobím byla válečná léta, vysokoškolská studia na Lesnické fakultě ČVUT i první zaměstnání ve Výzkumné stanici v Opočně, kam nastoupil v roce 1954 a mohl zde rozvíjet svoji studijní a ekologickou specializaci. Věnoval se problematice přirozené obnovy lesa a podrostního hospodaření. Se spolupracovníky založil v roce 1963 náš nejstarší Krkonošský národní park. Období po srpnu 1968 ho však z postu odborného pracovníka, který nesouhlasil s tehdejšími praktikami, odvolalo do dělnické profese se zákazem výkonu odborné a publikační činnosti. Najít práci, kde by mohl uplatnit zkušenosti, nebylo možné, a tak se rozhodl pro emigraci do Nizozemí, kde byl záhy přijat za profesora krajinné ekologie amsterdamské univerzity a později do Ústavu výzkumu lesa a přírody DLO ve Wageningen. „Bylo to profesně nejproduktivnější období mého života,“ připomíná.

Českou republiku, kam koncem devadesátých let přijel, vnímal jako návrat „do úplně jiné země, než byla ta, ze které jsem vyšel… země kde lidé žijí na velmi dobré životní úrovni a dobře si v krátké době osvojují komerční způsob života… Země s nezpracovanou minulostí a nejasnou budoucností.“ Když roku 1990 navštívil Krkonoše, naskytl se mu zdrcující pohled. Na místech, kde bývaly lesy, zbyly jen travnaté plochy. Z nizozemské Nadace FACE se mu podařilo získat na jejich obnovu štědrou finanční podporu a uskutečnit tak „ jednu z nejužitečnějších věcí, které jsem v životě udělal.“

Neskrývá zklamání při srovnání, jak funguje na rozdíl od České republiky prosperita v Nizozemí, kde vláda úzce a se zájmem spolupracuje s odborníky různých odvětví, jejichž přínosu si váží a na základě jejich poznatků i doporučení rozhoduje, a nikoliv z pozice politické moci jako u nás. I když se tu „řada věcí už podařila, mnohé ale ještě chybí. Pevně doufám, že k řešení zanedbaných problémů dojde dříve, než česká společnost skončí v podobném kolapsu jako současné české lesnictví. Na této cestě nepůjde totiž už jen o ekonomiku, ale také o souběžný vývoj vzdělání, vědy a výzkumu, kultury a povědomí osobní odpovědnosti občana. A samozřejmě také o oblasti mého profesního zájmu – lesy, krajinu, životní prostředí. … Právě tady si velmi dobře rozumím s mladými lidmi. Proto s nimi chci jít dál a přispívat svými informacemi zkušenostmi k úspěchu jejich úsilí. Budu stát na jejich straně, pokud mi to můj vlastní život dovolí. Příležitostí tu bude jistě ještě dlouhá léta víc než dost. A doufám, že se dočkám dobrého výsledku.“

Na slavnostním křtu knihy, který se uskutečnil 15. září 2020 v Radiocafé v Praze vyjádřil Josef Fanta přání, aby i u nás, stejně jako v Holandsku, kde žil přes třicet let, spolupracovala vláda s vědci, radila se s nimi a společně se snažili zlepšovat nejen kvalitu naší krajiny, v níž je hodnocena jako jedna z nehorších v Evropě, ale také aby celková koncepce současné politiky měla jasný směr a perspektivu. 

Nestor lesní a krajinné ekologie a ochránce přírody obdržel kromě řady ocenění významnou Cenu ministra životního prostředí za rok 2006, ocenění za celoživotní přínos ochraně přírody a vědecké ekologii v roce 2007, Cenu Josefa Vavrouška za celoživotní odborné prosazování metod péče o les a byl jmenován Důstojníkem řádu Oranja-Nassau.

Strhující životní příběh světově uznávaného odborníka, čestného, upřímného muže, hájícího mravní hodnoty a ochotného stále pomáhat ve zlepšení neuspokojivého ekologického stavu našich lesů a krajiny, zaujme nejen profesionálním přístupem k problematice, poselstvím, ale i zjištěním, že „dobrý člověk ještě žije“.

Text a foto z křtu knihy: Dana Vondrášková